Adéla je patologický lhář a vykazuje znaky narcistické poruchy osobnosti a současně lze rovněž pozorovat faktory přispívající k domácímu násilí.
Tato kombinace ale vede k tomu, že nejde pouze o nevinné lži, ale šílené, společensky mimořádné škodlivé projevy. Například v minulosti lživě tvrdila:
- že jí její rodiče nechávali znásilňovat,
- že opakovaně potratila nenarozené dítě,
- že trpí řadou nemocí,
- že jí (bývalí) partneři bili,
- (a řada dalších, dopíšeme)…
Takové neuvážené lži mají obrovské dopady na dobré jméno a pověst jiných lidí (jejích rodičů), případně mohou těžce psychicky zasáhnout osoby, které v minulosti prodělali těžký traumatický zážitek (ženy, které skutečně potratili svoje nenarození dítě), který Adéla svým stupidním vyjadřováním buď bezdůvodně oživuje a prohlubuje, či lidi s takovou zkušeností ponižuje. V neposlední řadě Adéla zesměšňuje i osoby trpící vážnými psychickými nemocemi, které Adéla předstírá, když se jimi pokouší obhájit vlastní hloupé činy (ať už jde o týrání zvířat a nebo domácí násilí).
Začátkem roku 2024 se Adéla k mnoha výše uvedeným lžím přiznala a to nejprve v omluvném videu rodině (zdroj) a krátce na to ve videu týkající se nemocí (zdroj, více informací).
Lze pozorovat dvě hlavní motivace, pro které Adéla lže:
- Damage control – Adéla se lhaním zoufale snaží zakrýt nepříjemný dopad nějaké její hlouposti, která se právě provalila. Zpravidla když je prokazatelně vyvrácena její dřívější lež, nebo už nemůže zakrýt, že udělala něco, co postrádá logiku a odporuje zdravému rozumu.
- Touha po oblíbenosti – Adéla se lhaním pokouší zlepšit svůj obraz, udělat se zajímavou, nevšední, případně vytvořit pseudo-kauzu.
Mezi Damage control lze též podřadit časté předstírání nemocí, ke kterému se uchyluje pokaždé, když se chce vyhnout nějaké nepříjemnosti, ať už jde o návštěvu doktorů, osobní konfrontaci a nebo plnění jiných závazků. Adéla také také ve nezdravě nadměrné míře předstírá nemoci za účelem vytvoření psychického nátlaku, citového vydírání přes soucit.
Adély zoufalý nedostatek intelektu ale způsobuje, že se sama ve své vlastní „vylhané realitě“ neorientuje a tak se dalším a dalším lhaním do svých vlastních lží zamotává, odporuje si, což pro vnímavé diváky do věci vnáší půvabný, Adélou nezamýšlený, komediální prvek.
Inteligentní divák zpravidla dokáže v řeči těla Adély zřetelně rozpoznat zjevné znaky toho, že právě zřejmě lže (nesourodé pohyby, „ošívání se“, nedívání se to kamery, drbání se na hlavě, stálé opakování téhož, neochota reagovat na dotazy, poskytovat podrobnosti, přecitilvělost na konfrontace). To ale nesnižuje závažnost jejího jednání, protože zdaleka ne každý má o její prolhanosti povědomí a s ohledem na její obrovský dosah tak může toto škodlivé jednání zasáhnout významnou část společnosti.